Pátrání po Sugar Manovi – recenze

V nedávné době do českých kin dorazil vítěz Oscara v kategorii „Nejlepší celovečerní dokumentární snímek“ s názvem „Pátrání po Sugar Manovi“. Vítězství v této kategorii mluví samo za sebe, málokdy totiž vyhrál snímek, který by nebyl enormně líbivý, politicky korektní a hlavně akceptovatelný širokou diváckou veřejností. A tohle všechno „Sugar Man“ do posledního puntíku splňuje.

Searching_for_Sugar_Man_filmstill4_Rodriguez_courtesyofRodriguez

70. léta v Americe byla zlatou dobou pro hudební průmysl, došlo k ohromnému rozpuku, který reflektoval tehdejší rozbouřenou společenskou atmosféru. A právě v této době hudební producenti čirou náhodou v zapadlém baru objevují člověka s neuvěřitelným talentem, člověka, který by se okamžitě mohl rovnat Bobu Dylanovi a stát se hvězdou první kategorie. Věci nabraly rychlý spád, podepsala se smlouva, natočilo se první album, které ovšem skončilo fatálním neúspěchem a počet prodaných desek se počítal skutečně na jednotlivé kusy. Prodejnost druhého alba byla více než obdobná. To byl i moment, kdy se talentovaný umělec naprosto vytratil ze světa umění, aniž by věděl, že někde jinde na světe se z něj skutečně stala hvězda první kategorie.

Tím umělcem byl tajemný Sixto Rodriguez a tou zemí byla apartheidem sužovaná Jižní Afrika. V zemi, kde se mladá generace bouřila proti autoritativnímu režimu se Rodriguezovy písničky staly jedním ze symbolů odporu proti vládním složkám. Jméno Rodriguez sice v JAR znal každý, ovšem o jeho životních osudech se toho moc nevědělo, snad krom mlhavých historek o jeho sebevraždě na podiu. S pádem apartheidu došlo k uvolnění poměrů v JAR, to vedlo k tomu, že hned několik jedinců, nezávisle na sobě, začalo pátrat po skutečných osudech Sixta Rodrigueze. A právě o jejich pátrání pojednává tento dokument.

04-1

Samotná premisa zní celkem zajímavě, ostatně příběh největší hvězdy, „která se nestala“ slibuje zajímavý zážitek. Bohužel tvůrci se nevěnují příliš okolnostem, které vedly k Rodriguezově neúspěchu, ale soustředí se výhradně jen a pouze na ono pátrání po jeho osudech, což je samozřejmě hnací motor pro festival emocí, který se rozjede. Máme možnost jeho příběh sledovat od samotného počátku až po současnost. Celým dokumentem prostupuje nálada doby i silný sociální podtext, přeci jen příběh „sociálně oduševnělého“ Rodrigueze, nevzdělaného, skromného dělníka z Detroitu majícího dar od boha, který díky své „netouze“ po slávě nikdy naplno neuplatnil, je sám o sobě prototypem sociálně jímavého příběhu.

Bohužel jak emoce (kterých je, minimálně v závěru, skutečně více než dost), tak onen sociální podtext i celá ta snaha o výpověď doby vypadá s odstupem neuvěřitelně uměle a naivně. Ostatně divák se, hlavně díky zvolené formě, celou dobu nemůže zbavit dojmu, že se jedná o „mockumentary“ (tzn. vážně se tvářící dokument pojednávající o fiktivních událostech). Celkově „Sugar Mana“ táhne dolů také snaha o upřednostnění motivu „amerického snu“ a silných rodinných hodnot, na které se hlavně v závěru zásadně hraje.

08

Celkově se dá říct, že v tomto případě jde můj názor hodně mimo střední proud, i když v zásadě asi rozumím většinově kladným reakcím, protože ten „feel good“ závěr je v první chvíli opravdu velice silný, JENŽE jakmile odezní první pocity, nemůže se divák ubránit dojmu, že to celé bylo příliš schématické a skutečně až příliš neuvěřitelné. Smutné je, že tímto laureátem opět akademie potvrzuje, že stačí troška toho amerického snu, rodinných hodnot, sociálního cítění a impotentních emocí a soška je doma.

P.S.: Hudba samotná je pak skvělá a je naprosto bez debat, že je hlavním důvodem, proč „Sugar Mana“ vidět.

patrani_po_sugar_manovi_plakat

V kinech od 14.3.2013

HODNOCENÍ: 60%

Pátrání po Sugar Manovi (Searching for Sugar Man), Dokumentární / Hudební, Švédsko / Velká Británie, 2012, 86 minut

Režie: Malik Bandjelloul

Michal „zlabus“ Žlábek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *