Parade – recenze

Dub 10, 2015

1509 přečtení

Do českých kin tento čtvrtek oficiálně dorazila srbská komedie „Parade“, za kterou stojí jeden z nejúspěšnějších balkánských filmařů poslední doby Srdjan Dragojevič. Nejedná se sice o plnohodnotnou premiéru, protože snímek k nám dorazil až cca rok po svém vzniku (například na Slovensku měl premiéru před více jak půl rokem) a za tu dobu se u nás objevil na nejednom festivalu (například na nedávném Febiofestu), přesto se však jedná o záležitost, která by rozhodně neměla uniknout divákově pozornosti.

Hlavními hrdiny příběhu jsou Radmilo a Mirko, veterinář a svatební aranžér, kteří tvoří homosexuální pár, což by ve většině civilizovaného světa nebyl problém, ovšem v Srbsku tomu tak není. Mirko je navíc aktivista bojující za uspořádání pochodu Gay Pride v Bělehradě. Ten se v roce 2001 proměnil v masakr a Mirko i po deseti letech poté stále naráží na neochotu policie, nechuť veřejnosti a nenávistné a násilné projevy ze strany odpůrců této myšlenky. Celá akce už se schyluje k fiasku, v ten moment ovšem Radmilo potkává Citrona, typického srbského „macho-muže“, hrdinu Srbska z jugoslávské války, který není zrovna dvakrát bojovníkem za práva homosexuálů. Ovšem bude to právě Citron, kdo bude pod tlakem okolností donucen pomoci Radmilovi a Mirkovi jejich sen splnit.

Už od samotného úvodu, kde se v krátké titulkové sekvenci dozvíme, že na Balkáně všichni nenávidí všechny, ovšem společná nenávist k homosexuálům je spojuje, dává „Parade“ jasně najevo, že divák se může těšit na solidní černou zábavu. A té se skutečně dočká. Nejsilnějším prvkem snímku je rozhodně scénář, který (krom pár momentů, kdy příliš karikuje homosexuály) celé dvě hodiny má silný tah na bránu. Jediná výtka by se snad našla v tom, že nejzábavnější momenty se dostavují zhruba v polovině a tím pádem už snímek od této chvíle trochu stagnuje, což při zpětném pohledu ubírá pár bodíků.

Oním nejsilnějším segmentem „Parade“ je totiž naprosto úžasná sekvence se skládáním týmu „mimo Bělehrad“, kdy se podíváme do všech států bývalé Jugoslávie a je nám předvedena, pro nás středoevropany asi poněkud nepochopitelná, mentalita jednotlivých národů, které jsou si tak podobné, až jsou si neuvěřitelně vzdálené. Skvělá práce se všemi možnými klišé a s tou nezaměnitelnou nenávistí/řevnivostí mezi jednotlivými národy (neustále se měnící nápisy na růžovém Minicooperovi jsou vyloženě ikonické) dělá právě z prostředního dějství naprostý vrchol snímku.

Srdjan Dragojevič, který se po Evropě proslavil hlavně snímky „Hezké vesnice hezky hoří“ a „Mi nismo andjeli“, dokazuje i v „Parade“, že patří mezi evropskou režisérskou špičku oprávněně. Už jen samotná volba tématu je dost odvážná, vzhledem k tomu, že kdyby se k němu nepřistoupilo s decentním smyslem pro (černý!) humor, tak je předurčeno k tomu skončit jako hloupá fraška. Do toho tu máme všechny leitmotivy, které současné srbské filmy, aspoň v mých očích, dělají zajímavými, ať už je to onen machismus, netolerance, zkušenosti z války i ta doopravdy hodně jiná mentalita.

Celkově vzato je „Parade“ špičková záležitost, kterou táhnou skvělé dialogy a obsazení (Nikola Kojo je, coby Citron, naprosto k sežrání), naprosto špičkové sestavování týmu ve střední části (tak zábavní nebyli ani Avengers) a zkušená ruka režiséra, který zvládne i ten závěrečný přechod na vážnější strunu. Srbské filmy můžu a tenhle mě v tom jen utvrdil, protože ten mix západního modelu komedie o gayích s balkánskou originalitou je doopravdy plně funkční.

Podle mě se dost možná jedná o nejlepší komedii za poslední rok a možná i víc, takže mazejte všichni do kina.

P.S.: Mimochodem to jste věděli, že Ben Hur je film o homosexuálech?